V červenci 2025 schválil Senát ČR několik novel důležitých zákonů – především zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, a zákona č. 93/2009 Sb., o auditorech. Tyto úpravy přinášejí nová pravidla pro rozdělení účetních jednotek podle jejich velikosti, povinnost zveřejňovat zprávy o udržitelnosti a také zvýšení hranic, které určují, kdy podnik musí mít účetní závěrku povinně ověřenou auditorem.
Kromě legislativních změn vydala Národní účetní rada novou interpretaci týkající se účtování zaměstnaneckých požitků. Cílem je sjednotit přístupy, které se dosud v praxi lišily.
V následujících odstavcích se podíváme na tři klíčové oblasti: kategorizaci účetních jednotek, povinný audit účetní závěrky a novou interpretaci Národní účetní rady.
Kategorizace účetních jednotek
Abychom lépe porozuměli chystaným změnám v kritériích pro zařazení účetních jednotek, připomeňme si základní princip. Kategorie účetní jednotky má významné dopady – určuje, jakým způsobem se vede účetnictví, v jaké formě se sestavuje účetní závěrka a zda je nutné ji nechat ověřit auditorem či zpracovat výroční zprávu.
Základními ukazateli pro určení kategorie jsou tři tzv. hraniční hodnoty:
-
Aktiva celkem – tedy souhrn netto aktiv podle rozvahy (aktiva po odečtení oprávek a opravných položek).
-
Čistý obrat – celkové výnosy z prodeje výrobků, zboží a poskytování služeb.
-
Průměrný počet zaměstnanců – přepočtený evidenční počet zaměstnanců podle metodiky ČSÚ.
Od 1. ledna 2024 se do čistého obratu započítávají výhradně výnosy z hlavní podnikatelské činnosti – tedy z produktů, zboží a služeb, které tvoří základní obchodní model firmy. V praxi to může znamenat, že výnosy z účtových skupin 64 a 66 (např. finanční výnosy) se již do čistého obratu nezahrnují.
Podle aktuální právní úpravy rozlišujeme čtyři kategorie účetních jednotek:
Mikro účetní jednotka
Účetní jednotka, která ke dni rozvahy nepřekročí alespoň dvě z následujících hodnot:
-
aktiva celkem do 9 000 000 Kč,
-
čistý obrat do 18 000 000 Kč,
-
průměrný počet zaměstnanců do 10.
Malá účetní jednotka
Jednotka, která není mikro, a zároveň nepřekročí alespoň dvě z těchto hodnot:
-
aktiva celkem 100 000 000 Kč,
-
čistý obrat 200 000 000 Kč,
-
průměrný počet zaměstnanců 50.
Střední účetní jednotka
Není mikro ani malá a nepřekročí alespoň dvě z následujících hodnot:
-
aktiva celkem 500 000 000 Kč,
-
čistý obrat 1 000 000 000 Kč,
-
průměrný počet zaměstnanců 250.
Velká účetní jednotka
Účetní jednotka, která překročí alespoň dvě z výše uvedených hodnot pro střední jednotku.
Za velkou účetní jednotku se považují také:
-
subjekty veřejného zájmu dle § 1a ZoÚ,
-
vybrané účetní jednotky dle § 1 odst. 3 ZoÚ.
V prvním účetním období po svém vzniku se jednotka zařadí do kategorie, kterou lze s ohledem na očekávaný rozsah činnosti předpokládat.
Pokud podnik během dvou po sobě jdoucích účetních období překročí (nebo naopak přestane překračovat) alespoň dvě hraniční hodnoty, přechází do nové kategorie od začátku následujícího období.
Povinný audit účetní závěrky
Změny se dotknou také limitů, podle nichž vzniká povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem.
Auditorem musí účetní závěrku ověřit ty jednotky, kterým tuto povinnost ukládá zákon – například banky, pojišťovny, politické strany, nadace nebo jiné subjekty, u nichž to stanoví zvláštní předpis. Další podmínky stanoví přímo zákon o účetnictví.
Obecně platí, že střední a velké účetní jednotky musí mít svou řádnou i mimořádnou účetní závěrku vždy ověřenou auditorem.
U malých účetních jednotek se provádí tzv. test povinného auditu. Hodnotí se vždy dvě po sobě jdoucí účetní období.
-
U akciových společností stačí, že v každém období překročí nebo dosáhnou jednoho z limitních kritérií.
-
U ostatních typů účetních jednotek je nutné, aby překročily dvě kritéria (v každém období mohou být jiná).
Pokud například firma v prvním období překročí limit obratu a v druhém období limit aktiv, vzniká jí povinnost nechat účetní závěrku ověřit auditorem.
Mikro účetní jednotky povinnost auditu podle zákona o účetnictví nemají. Audit by pro ně mohl být povinný pouze tehdy, pokud to vyžaduje jiný právní předpis.
Nová interpretace Národní účetní rady – zaměstnanecké požitky
Národní účetní rada upozornila, že v praxi existuje řada různých přístupů k účtování zaměstnaneckých požitků. Některé podniky je účtují výsledkově (tedy přes náklady a výsledek hospodaření), jiné je zachycují rozvahově na vrub vlastního kapitálu.
Kvůli těmto rozdílům jsou účetní závěrky mezi jednotlivými firmami obtížně srovnatelné – liší se ve vykázaném zisku, ve struktuře kapitálu i ve výši nákladů.
Cílem nové interpretace je sjednotit účetní praxi a určit, jak správně identifikovat, vykazovat a časově rozlišit závazky vůči zaměstnancům – jak v případě krátkodobých, tak dlouhodobých požitků.
Podle výkladu se zaměstnaneckými požitky rozumí veškerá plnění, která zaměstnavatel poskytuje zaměstnancům (či osobám v obdobném postavení) jako odměnu za práci. Může jít o plnění peněžní i nepeněžní, jednorázová i dlouhodobá. Poskytována mohou být nejen zaměstnancům, ale i jejich rodinným příslušníkům.
Při stanovení těchto požitků se může přihlížet například k pracovní pozici, délce pracovního poměru nebo jiným specifickým okolnostem.
Za zaměstnavatele se pro účely interpretace považuje každý subjekt, pro který zaměstnanec vykonává práci.
Nárok na zaměstnanecký požitek může vznikat na základě zákona, kolektivní smlouvy, interního předpisu či závazného příslibu zaměstnavatele – a v takovém případě už zaměstnavatel nemůže jednostranně rozhodnout, že požitek neposkytne.
Plné znění interpretace je dostupné na webu www.nur.cz.
Tento přehled shrnuje hlavní novinky, které se v roce 2026 dotknou účetnictví a auditu. Změny mají především zpřehlednit kategorizaci podniků, upravit limity pro auditní povinnost a sjednotit přístup k účtování zaměstnaneckých požitků, aby byly účetní závěrky mezi firmami lépe porovnatelné.
